Martin's Blog

02/18/2011 | Posted by Martin Breth

Jako spousta dalších lidí, co píší své blogy, budu následovat nejčastější důvod, proč vlastně psát článek. Ano, budu si stěžovat!

Tentokrát na náš byt, dům a na jeho vlastníky.. Tenhle celý dům není nejnovější a není tedy v nejlepší kondici. Co by se vlastně dalo čekat od minimálně 50 let starého domu. Není tohle vlastně věk, kdy by se měla všechna stará elektrika, vodoinstalace a rozvody plynu vytrhat ze zdí? Místo toho nám to tady doslova padá na hlavu. Ale radši od začáktu

Před několika týdny jsme se s Kristin vrátili brzy ráno z Rokefellerovi kaple (rozměry vypadá spíš jako katedrála), kde jsme strávili noc – bylo nás tam víc a opravdu to není tak, jak to zní, takže se nemusíte bát  K té celé akci se ale vrátím v budoucnu.. Kristin se potom vydala do školy a já začal s tradičními ranními rituály, zapnul počítač a začal vesele pracovat. A po několika hodinách jsem slyšel docela velkou tlumenou ránu, přicházející odněkud z obyváku. V tu dobu tady s námi dva týdny bydlela Matejova snoubenka Kathleen, tak jsem se jen přesunul do chodby a zavolal, jestli je všechno okay. Když se nikdo neozýval, tak jsem se šel podívat po zdroji toho zvuku.

Ale nic jsem nenašel, tak jsem se vrátil k práci. A když jsem po nějaké době potřeboval něco z našeho pokoje, tak jsem otevřel dveře a na fotce vravo nahoře vidíte, co bylo přede mnou na zemi  Naštěstí to byla ale jenom malá díra, takže toho nebylo zase tak moc. Ale i tak to spadlo do nezavřeného šuplíku, na postel, smetlo všechno z komody a nakonec rozbilo jedny Kristininy náušnice.

Takže jsem rychle sehnal naší „paní domácí„, která si na to pozvala syna, který se už nějakou dobu stará o věci okolo domu. Taky ten dům od toho vypadá. Po pětiminutové obhlídce stropu mi velice chytrý a pracovitý syn mi sdělil, že celý strop bude muset jít dolů, že dneska teda nemůže, ale ubezpečil mě, že na to vlítne hned druhý den (mimochodem ten den odpoledne jsme čekali ten tolik slavný blizard).

Sice se spožděním, ale nakonec se objevila jeho celá bourací parta. Nebudu radši zmiňovat všechny detaily, ale ti jeho lidi měli víc rozumu než on, který tomu velel. Snažil jsem se dávat pozor na naše věci, když je stěhovali pryč z pokoje, ale stejně se šikulům povedlo malinko prodřít matraci.. Potom všechny stěny (?!) obehnali igelitem - asi aby je nezaprášili.. Asi jsem blbý já nebo fakt nevím. A začali konečně strhávat strop.

Po dobrých třech hodinách (taky se vám zdá, že přeháním? Tentokrát bohužel ne!) začli chodit pro sádrokarton - tady se tomu říká „suchá zeď“ Úklid jim trval kolem hodiny a mezitím se jim povedlo dokonale dostat prach absolutně všude po bytě. A potom z toho vinili mě, protože jsem tam jednou šel udělat fotky a jednou tam na ně vlítnul, že bychom byli rádi, aby to už bylo hotové (bylo slyšet, že se tam baví a nemakají). Sice jsme tu opravu neplatili my, ale kdybyste měli takovéhle týpky v bytě, tak byste se jich určitě taky chtěli rychle zbavit.

Položení sádrokartonu na strop v našem malém až středním pokoji jim zabralo jen další tři hodiny. Samozřejmě, že se přitom hodně nahlas bavili. A potom se už konečně dostali k tmelení.. Schválně si tipněte, jak douho jim to zabralo  Ne, tak špatný to nebylo. Jenom necelé dvě hodiny..  V tu dobu už jsme připravovali jídlo na večeři s pár přáteli z kostela. Původně jsme měli tu večeři hostit u nás, ale hned ráno po první hodině bylo jasné, že to nebude možné. Takže jsme kontrolu nad bytem přenechali našim spolubydlícím a konečně jsme se vytratili si trochu vyčistit hlavu.

Večeře dopadla skvěle. Sice jsme se cestou brodili sněhem, ale stálo to za to. Po návratu domů nás čekal slíbeně uklizený pokoj (slíbeno řemeslníky). Přeloženo.. Bílá podlaha, která smrděla od několik let starého mopu..

Ještě poznámku. Podle mě není normální pokládat sádrokarton nikam bez izolace.. Ale už jsem jim do toho nechtěl mluvit, tedy spíš jsem s nimi nechtěl potom mluvit vůbec. Protože byli šíleně pomalý, dokonale zaprasili celý byt a vlastně si po sobě vůbec neuklidili – a přitom to mají být lidi, kteří se starají o dům pravidelně, takže to vlastně nejsou řemeslníci, ale „údržbáři„. A po mém komentáři, jestli by mohli po sobě příště alespoň trochu uklidit, tak mě syn domácí uzemnil tím, že mé jméno není na nájemní smlouvě.. Mimochodem, když se Kristin, Chris a Matej nastěhovali sem, tak věděli, že s nimi budu bydlet, ale nechtěli mě přidávat na smlouvu, protože by nejspíš zvedlo cenu nájemného. Ale domácí to vůbec nevadí, takže je všechno v pohodě – až tedy dosud. Takže ne, že by ten člověk uměl přijmout argumenty, ale místo toho takhle vyhrožuje..

Další postup těchto velice intelignentních lidí byl, že druhý den nepřišli vůbec. Třetí den jich přišla jen polovina (asi si spočítali, že tolik lidí na další tmelení nepotřebují . Naštěstí tohle jim trvalo jen asi tři hodiny (znovu bych rád poznamenal, že s časy nepřeháním). A hlavně už neměli žádný igelit, který všechen vypotřebovali při první návštěvě. A protože byl všude sníh, tak nebylo možné jen tak dojet do nejbližších stavitelských potřeb (bylo mi řečeno, že pokud trvám na igelitu, tak ať si ho jdu koupit, že mi to potom proplatí.. Málem jsem začal mlátit hlavou o zeď.. Asi jsem byl jediný, kdo slyšel o blizardu a snažil se na něj připravit..).

A další den konečně přišli brousit dočista spáry a následně vymalovat. Juhůůůů!  Pro nás všechny nájemníku bytu bylo další celé ráno ve znamení uklízení, ale už se to konečně blížilo ke konci  Dokonce i Kahleen a Matej se snažili ulízet. Takže celé spravení stropu v našem malém pokoji zabralo jen neuvěřitelných pět dní. A to tedy bez izolace, dvakrát tmelení a jen jedna vrstva barvy. To je efektivita!

Asi jste si všimli, že jsem byl během psaní povětšinou negativní. Ale pochopte, že pokud máte pronajatý byt, tak není normálni, aby strop jen tak spadnul. A potom díky jejich lenosti a hlouposti doslova zabít dva dny čistě uklízením.

Vlevo dávám fotku auta toho člověka, co stál za celou přestavbou. Ani k tomu nemám nijak pádný důvod, ale prostě mi to dokonale dokresluje jeho obrázek