Svatební přípravy
Pokračování článku Svatební přípravy a poznávání okolí.
Jak jsem zmínil minule, Jindra jel se mnou a s Mattem do Marrellville (tohle je šílený název, tak opravdu doufám, že se to takhle píše)., kde jsme měli naše závěrečné zkoušení našich obleků.
Napadá mě, že jsem ještě vůbec nic neřekl o svatbě a o tom, jak to tady chodí.. V Čechách je samozdřejmost, že na svatbě musí být dva svědci (jěžiš, nebo jen jeden?, tohle opravdu nevím, tak mě prosím opravte). Tady to záleží na státu, ve kterém se ženíte/vdáváte. My tedy bydlíme v Chicagu, což je Illinois a hodně často jezdíme na návštěvu za Kristininýma rodičema do Chestertonu, což už je Indiana a necelou hodinu autem na východ je zase stát Michigan. A kdybychom se třeba ženili v Illinois, tak k tomu nejsou potřeba žádní svědci – jen my dva a pastor. V Indianě je to podobné jako v Čechách, takže se neobejdete bez dvou svědků. Jde tedy jen o podpisy – jinak je tady klasické, že ženich a nevěsta mají kolem sebe rovnou několik svědků a družiček. A celé toto působí tak trochu jako menší armáda 
A vzhledem k tomu, že naše svatba byla menší. Tedy jen kolem 80 lidí. A oba jsme to nechtěli moc přehnat, ale mít kolem sebe opravdu jen blízké, tak jsme se omezili jen na tři svědky a tři družičky.
Moji svědci tedy byli: Jindra (můj nejlepší kamarád ze střední chemické průmyslovky v Pardubicích), Matt (Kristinin o rok mladši bratr) a Andrew (Kristin bratranec, který teď bydlí až v Oklahomě). A na Kristinné straně byli Paige (nejlepší kamarádka ze školy), Emily (nejlepší kamarádka ze školy) a Monika (moje sestra).
Naše barevné téma svatby jsme vybrali jako fialovou a oranžovou. Kristin našla pro družičky perfektní šaty, které měly přesnou barvu (to jsme si mysleli), byly nádherné a taky docela důležité – byly ve slevě
A když jsme hledali, ve které půjčovně svatebních obleků (pro mě a svědky) budou mít barvy vest a kravat nejvíce se blížící barvě šatů, které už všechny holky měly doma, tak jsme zjisitli, že ten odstín obsahuje více modré, než klasická fialová. Takže bylo opravdu těžké najít kombinaci, která by k sobě ladila. Ale nakonec to vyšlo a našli jsme půjčovnu s vestami, které se k těm šatům dokonale hodily. Viz obrázky kolem. Zbytek obrázků (družiček a nevěsty) přidám až budu psát o svatbě. Bohužel tato půjčovna byla trochu dražší, takže cena neobsahovala půjčení bot. Ale hlavně jejich výběr byl strašný – měli jen jeden typ (ehm, dva, ale chci trochu přehánět (znova lžu, ten druhý měly hnědou barvu, takže se nepočítají..)) , které se neleskly. Takže jsme alespoň všichni měli své vlastní, pohodlné boty
Potom k samotným svatebním přípravám.. Nejprve jsme tedy museli připravit a odeslat svatební pozvánky. Tohle tedy proběhlo asi dva měsíce před svatbou a zahrnovalo výběr papíru, výběr textu, tisknutí, výběr vzoru pro embosování vrchní strany a nakonec samotné odeslání. Ještě vlastně papír, který sloužil jako pohled se jménem a políčky, jestli dotázaný přijde nebo ne a ještě jsme přikládali mapu, kterou Kristin obratně vyrobila (já se o to pokusil v počítači, ale pořád je hodně věcí, které vypadají lépe, pokud je děláte rukama).
Pro svatbu toho bylo mnohem víc. Dali jsme si na čas s přípravou svatebních programů (obyčejně krásně vypadající dva papíry, spojené k sobě, ze kterých se dozvíte, jaká hudba hrála a kdo jsou ti lidé v hlavních a vedlejších rolích a my jsme na konec ještě vložili veliké poděkování). Potom jsme připravili ještě radši několik map, kdyby se někdo pokoušel na cestě ztratit. A Kristin měla výborný nápad – vytvořit jednoduchou křížovku. Takže znovu všechno.. Koupení speciálního papíru, vytištění, výlet do knihovny, kde mají řezačku na papír a potom ještě koupit tužky a ořezat je. Omlouvám se za tenhle velice detailní seznam, ale kdybych napsal jen výčet co tam bylo, tak to bude nudné..
Nakonec jsme měli v rukávu naše tradiční, české svatební koláčky. Než jsem odjel z Čech, tak mi Nela a potom i Monika napekly několik kousků (bylo jich určitě přes kilo) na zkoušku. Ale nakonec jsme, kvůli nedostatku času, přistoupili k jejich objednání od pekaře a lidí z Čech je dovezli s sebou. Celkem jich bylo 4 kila. A příchutě byly tvarohové a marmeládové.
Ještě bylo výborné, když se cestou ztratil Davidův kufr, který obsahoval asi dvě kila (rovnou polovinu) všech koláčků. Ale ten byl nakonec vrácen Davidovi a naštěstí nic nechybělo, takže jsme měli všichni radost
Níže přidávám několik fotek, jak jsme to nakonec s koláčky vymysleli. Tady by se moc tradiční objíždění všech, které zvete na svatbu, neujalo. Protože jet kvůli několika lidem několik tisíc kilometrů by bylo šílené. Další problém byl, že se koláčky vyrobily v Čechách a byly dopraveny do US a na svatbě mělo být cca 80 lidí.. A další česká tradice říká, že by všichni, kteří jsou svobodní, měli dostat nějaké cukroví v krabičce, když budou odcházet. To už by bylo opravdu hodně složité přivézt a připravit tolik věcí (spíš kilo). Takže nakonec jsme se rozhodli jen pro formu ochutnávky – krásně nazdobené uzavíratelné krabičky, které si lidi můžou (pokud chtějí) odvézt s sebou domů. Takže hned, jak se ukázal Davidův kufr, tak jsme mohli začít. Udělali jsme klasickou montážní linku a začli plnit. V tolika lidech to šlo skoro samo Na poslední fotce jsem i já.. Nejdříve jsem to organizoval, ale protože to moc organizovaně nevypadalo, tak jsem chtěl vypadat, že pomáhám alespoň nějakým způsobem
Tímto chci moc poděkovat všem, kteří nám s přípravami pomáhali (promiňte, že nezmiňuji jména).
Nakonec přidávám odkaz, který se k tématu hodí jen tím, že se to odehrává před svatbou – tedy naše zásnubní fotky.
Budu se snažit přidat další příspěvek co nejdříve. Ale teď se budu trochu vrace v čase, protože mám asi osm námětů na články, kterým bych se chtěl věnovat než budou příliš staré a potom jít dál – pokračovat svatbou..
Ahoj příště
