Martin's Blog

01/13/2011 | Posted by Martin Breth

Hurá! Další článek je na světě. A jako vždycky, nejdřív začnu vším možným okolo, než se konečně dostanu k tématu. Velice se za to omlouvám

Takže jen v rychlosti.. Na začátku prosince za mnou přijelo dohromady 6 pro mě velmi blízkých z Čech (mamka vlastně z Irska Víc o tom v minulém článku – Příjezd mé rodiny a přátel. Bylo tady hned několik věcí, co jsem jim prostě musel ukázat. Bohužel bylo hodně málo času, protože jsem dokončoval jednu semestrální práci do školy, plánoval svatební cestu a přípravy na svatbu se chýlily k úspěšnému konci. Takže jsem s nimi nebyl tak často, jak jsem původně chtěl.

Když už nic, tak jsme si to vynahradili hned prvním dnem. Šli jsme společně do muzea vědy a techniky (Museum of Science of Industry, zase pro více informcí viz jeden z prvních článků) a hned potom jsme zašli na Chicagskou pizzu do Giordano’s.  Je to to samé místo, kde jsem požádal Kristin o ruku v březnu 2010. Tuhle historku jsem tady asi ještě nezveřejňoval, ale časem to napravím.. A nakonec jsme seděli u stolu, který byl jen kousek od toho našeho z března Na fotce můžete vidět, jak se všichni cpeme Dál všichni viděli přírodovědné muzeum (Field Museum) s jejich již přibližně 10 let starým exponátem, slavným T-rexem, který je tady znám spíše pod jménem Sue. Mimochodem v tomhle muzeu jsem ještě nebyl, takže jsem jim to docela záviděl – kdo by tam nechtěl jít v den, kdy je vstup zdarma

Kristin ten den byla se mnou tady v Chicagu (přijela z Chestertonu na dva dny, kde se připravovala na zkoušky a ještě dolaďovala detaily svatby). A hned po návštěvě Field Muzea jsme se všichni sešli v centru Chicaga – v Millennium Parku. Hned vedle fazole. Potom následovala zastávka v minimálně jednom obchodě se suvenýry a minuli jsme i obchod s komiksy (který měl docela nečekaně úspěch). A potom, protože už se skoro začínalo stmívat, jsme vyrazili do Macy’s. Což je vlastně jen jeden veliký obchodní dům. Přirovnal bych to asi k pražské Kotvě, alespoň na výšku (tedy tahle budova má asi deset pater). Na šířku má tohle mostrum jeden blok. A to je tady v Chicagu ještě jedna mnohem větší budova. Mnohem větší.. Ale o tom se zmíním jindy (ještě jsem tam nebyl a nemám žádné fotky – píšu si poznámku, abych se tam co nejdříve stavil).

Ještě se vrátím k Macy’s. Tedy firma, která před nějakou dobou (asi před deseti lety) odkoupila od Marschall Fields již zmíněný dům v centru města. Nevím o co přesně šlo. Ale pointa je v tom, že ta původní firma byla velice oblíbená. Měla v podzemním patře svoji vlastní výrobnu na mentolovou čokoládu (samozdřejmě i na další druhy, ale byla známá hlavně mentolovou). A Kristin a její maminka mi říkaly, že když jela jejich rodina v té době na nákupy do Chicaga, tak se tam vždycky stavili. A stačilo ukázat jejich ID, že jsou z jiného státu (zobrazte si mapu - Chesterton leží v Indianě, prakticky na hranici a do Illinois je to jen kousek) a dostali každý čokoládu zdarma.

A s převzetím firmou Macy’s přišlo několik změn. Z toho největší, že zavřeli výrobnu na čokoládu. Což vedlo k nižší popularitě a tedy i k nižším ziskům. Po průzkumu trhu a když jim konečně došlo, co udělali špatně, tak čokoládovnu znovu otevřeli. A teď, když procházíte kolem nebo jste poblíž toho patra (mimochodem do čokoládovny je volný vstup – je to vlastně jen takový čokoládový koutek), tak prostě nejde necítit čokoládu a mentol

Doufám, že se s minulým odstavcem neopakuju.. No nic. Další den jsme vyrazili do Chinatownu, části Chicaga. Tady jen zmíním to, že původní Chinatown bylo v centru městu. Ale časem se nájem v centru astronomicky zvýšil a to donutilo čínskou komunitu k přesunu několik mil na jih – poblíž Cermak Road (Čermák byl jedním z oblíbenějších starostů Chicaga, tak je tady docela známý. A když jsem sem v září 2010 přijel, tak měl zrovna výročí. Bohužel si asi musel zvyknout, že všichni tady jeho jméno vyslovují trochu jinak – [sermak]). Takže China town, jak ho všichni znají nyní, není zase tak úchvatné svoji architekturou, ani není nijak obrovské, ale i tak je to kompletně jiná atmosféra a na té jedné ulici se cítíte, že jste někde docela jinde.

Ten samý den jsme všechny odvezli do centra poblíž vánočního německého marketu – je to dost podobné, jako kdybyste jeli do Vídně několik dní před Vánoci. Fotky k tomu ukážu v jiném článku. Ostatní tedy pěšky pomalu pokračovali na sever od centra a my (já, Jindra a Kristinin táta) jsme jeli vyzvednout kufry trojice, která původně zůstávala u nás v bytě v Hyde Parku (nechci pořád opakovat slovo Chicago) a potom zpět do Chestertonu, kam jsme se všichni na několik následujících dnů přestěhovali. Je mi líto, že Jindra nezůstal s ostatníma a přišel o několik věcí z centra, protože o několik hodin později jsme měli sraz ještě s Mattem (Kristinin bratr) kvůli finálnímu měření svatebních obleků v půjčovně obleků v Merrillvillu.

Už je to šíleně moc textu, tak fotky svatebních příprav (je to jen špička ledovce) dám do samostatného článku na zítra nebo pozítří..

Další fotka je z dopoledne z Chestertonu, přesně den před svatbou, kdy jsme měli asi jenom hodinu a půl času. Prošli jsme jednu galerii lokálních umělců, jeden mini krámek s roztomilými zahradnicky laděnými dárky / potřebami (obchod je přesně na opačné straně silnice). Chtěl jsem hlavně to dopoledne zajít na kafe, ale vůbec jsem odtamtud ostatní nemohl dostat  Nakonec se to podařilo!  Ostatní se potom jeli podívat na pláž – to je jedna z nejhlavnějších atrakcí v okolí Chestertonu. Představte si obrovské jezero, které vypadá a chová se jako moře a na jeho okrajích (alespoň na jižním) jsou obrovské písečné pláže lemované z druhé strany vysokými písečnými dunami. Pokud vám nestačí představa, tak se podívejte na naše fotky ze zásnub. Na té fotce u jezera – je na navíc Kristinin strýc a bratranec Andrew.

Ještě přihazuji několik fotek z Chestertonu. Nejlepší bylo, když jsem se zeptal Davida, jestli by chtěl zajít na jídlo do White Castle – jeho reakce byla absolutně k nezaplacení  A co se dělo na těch hračkách pro děti, nemám tušení (byl jsem v tu dobu v knihovně a rozřezával papíry s křížovkou pro další den..  Doufám, že Monice a Fernandovi nebude vadit, když tady nechám i jejich fotky  Dejte mi vědět, kdyby něco..

A znovu děkuji Monice a Nele za použití několika jejich fotek. Už by to mělo být naposledy.

Pokračování článku naleznete co nejdříve (v pátek odpoledne) tady – svatební přípravy.